Hedvičin životní příběh

Hedvika se narodila v rodině knížat z Diessenu-Andechsu, někdy mezi lety 1170-1178 (nejčastěji se uvádí rok 1174). Byla dcerou Bertolda VI. (†1204), jednoho z nejvýznamnějších představitelů rodu, který jako kníže z Meranu patřil k nejvlivnějším mužům v Bavorsku, a Anežky Vetyňské (†1195), dcery Dedona V., markraběte Dolní Lužice, která sousedila se Slezskem.

Hedvika byla ve shodě s dobovou praxí už v pěti letech svěřena do výchovy kitzingenským benediktinkám, u nichž nabyla nevšedního vzdělání. Naše světice měla být původně provdána za Toljena, syna srbského vládce Miroslava, ale když tento záměr ztroskotal, byla určena za manželku Jindřichu Bradatému, piastovskému knížeti Slezska, kterého pojala za muže někdy v letech 1186-1190. Hedvika si zvykla na život v klášteře, kde horlivě četla Písmo svaté a teď měla jít do země, kde se hovořilo slovanským jazykem. I když byla vázána péčí o rodinu, doprovázela svého muže na cestách i na soudy a brzy získala pověst přímluvkyně a to i u polského lidu. Věnovala se chudým a nemocným, v nichž spatřovala ukřižovaného Krista, bez zřetele na to, jaké byli národnosti.

Brzy začala být pronásledována osudem. O ruku její dcery se ucházel falckrabě Ota Vittelsbašský. Římskoněmecký král Filip Švábský varoval Jindřicha a Hedviku před Otovou násilnickou povahou. Když se o tom Ota dozvěděl, nechal císaře zavraždit. Za tento čin byla na něj i na jeho stoupence uvalena říšská klatba. Mezi jeho stoupenci byli Hedvičini bratři Ekbert a Jindřich. Všichni byli popraveni a hrad Andechs úplně rozbořen. Sestra svaté Hedviky Gertruda Meranská se provdala za uherského krále Ondřeje II. a byla v roce 1214 zavražděna. Synové Jindřich a Konrád se zapletli do bratrovražedné války, v níž byl Konrád poražen a později zemřel po pádu s koně. Hedvičin manžel Jindřich I. Bradatý padl v roce 1238 ve vnitropolských válkách a nejmilovanější syn Jindřich II. Pobožný v boji proti Tatarům (1241).

Slib čistoty
Významným mezníkem je doba, kdy oba manželé složí slib čistoty: od této chvíle vnímáme Hedviku jako opravdovou „Matku svého lidu“, jak byla už za života nazývána: zasazuje se o zakládání klášterů a nemocnic, věnuje se široké a originální charitativní služby, dohlíží na soudnictví. To vše přitom s vědomím svých hranic a vždy s respektem vůči vládnoucí úloze manžela. Na přání Hedviky byl v roce 1203 založen v Třebnici u Vratislavi ženský cisterciácký klášter, jednalo se o první ženský klášter na území Slezska. Abatyší zde byla její dcera. Ve Vratislavi založila špitál, první ve Slezsku, později i útulek pro malomocné.
Askeze Hedviky

Hedvika měla stále blízko sebe třináct chudých, kteří ji provázeli i na jejích cestách po vévodství. Dávala jim často své jídlo a sama se spokojila s něčím zcela prostým. Protože v její rodině, i v rodině jejího muže docházelo ke krvavým sporům, rozhodla se léčit nenávist láskou, vinu usmířením – její kajícnictví nabývalo hrozivých forem – chodila někdy i v zimě bosa, prodlužovala tvrdé půsty, oděvem se často nelišila od služebných.

Když manžel Hedviky zemřel, uchýlila se do kláštera v Třebnici, kde již dříve často pobývala, a tam dožívá svá léta, aniž se vzdává díla milosrdenství, jemuž zasvětila celý život. Poslední ranou, která ji postihla, byla smrt syna Jindřicha, který se měl stát nástupcem otcovým. Hedvika v sobě našla sílu, aby utěšovala dceru i snachu, ale zakrátko zemřela i ona (14.10.1243).

Kanonizace Hedviky
Záhy po smrti (1243) začíná být Hedvika uctívána, a to povede až ke slavné kanonizaci za Klementa IV. dne 26. března 1267 v italském Viterbu. Svatá Hedvika se stala postupně patronkou Slezska, Polska, křesťanských manželství a rodin, patronkou smíření a tvůrčí spolupráce mezi národy, patronkou budování kostelů a od 16. října 1978 i patronkou volby papeže Jana Pavla II. V ikonografii bývá Hedvika Slezská zobrazována jako vévodkyně, vzácněji také jako cisterciácká řeholnice. Často drží v ruce model kostela (Trzebnice), někdy se modlí před křížem nebo dává almužnu. V ruce často nese své boty, protože podle tradice chodila vždycky bosá.

Rodina Hedviky

• otec Berthold VI. Meranský
• matka Agnes Lužická z Rochlitz
• bratr Ota I. Meranský
• bratr Berthold VII. Meranský
• bratr Jindřich Meranský
• bratr Ekbert Meranský
• sestra Gertruda Meranská
• sestra Agnes Marie Meranská
• manžel Jindřich I. Bradatý
• syn Boleslav
• dcera Anežka
• dcera Sofie
• syn Konrád
• syn Jindřich II. Pobožný
• dcera Gertruda - abatyše